Úspěch, ten se musí odpracovat. Rozhovor s Ing. Arnoštem Bučkem.

1. 9. 2021, tisková zpráva SVOL

Rozhovor s jednatelem Arcibiskupských lesů a statků Olomouc s.r.o. Ing. Arnoštem Bučkem pro Sdružení soukromých a obecních vlastníků lesa.

 V čele společnosti Arcibiskupské lesy a statky Olomouc s.r.o stanul Ing. Arnošt Buček za pohnutých okolností. K nové životní etapě však přistupuje s odhodláním i pragmaticky. "Pracovat v lesnictví jsem chtěl odjakživa," říká v obsáhlém otevřeném rozhovoru. Jaké jsou priority ALSOL i jeho osobní? Co všechno dnes musí zvládnout lesník? A jak vidí další témata, která hýbou lesnicko-dřevařským sektorem?

Obrázek

Pocházíte z lesnické rodiny, dá se tedy s nadsázkou hovořit o tom, že máte „zelenou krev“? Jak se postupně utvářel Váš vztah k lesu a měl jste vůbec před sebou někdy i jinou volbu, než že budete lesníkem?

Že chci být lesníkem a půjdu na lesnickou školu jsem věděl už v mateřské školce.  Les mi učaroval a nechtěl jsem ho vyměnit za nic jiného, byť mě k tomu příbuzní nabádali. Často jsme se sestrou chodili za maminkou do lesnické školy v Hranicích, takže všechna zákoutí historické budovy i arboreta jsem znal mnohem dříve, než se stala na čtyři roky mým domovem. Z té doby mám několik krásných vzpomínek na některé profesory, lesnické odborníky, kteří již dnes nejsou mezi námi, ale mně se nesmazatelně vryli do paměti jako lidé s širokými odbornými znalostmi a specifickým přístupem, např. Dr. Novák, Ing. Dohnal, Ing. Pitron a jiní. Pracovat v lesnictví jsem chtěl odjakživa. Lesník pro mě vždy byl člověk s hlubokými odbornými znalostmi, zdravým selským rozumem a naprostým povědomím o všem, co se děje na jeho svěřeném úseku.

Jak se lišila praxe od toho, co jste se o svém budoucím povolání dozvěděl ve škole? Co Vás překvapilo a co byste případně doporučil určitě předávat prostřednictvím osnov budoucím lesníkům ve školách (ať už na úrovni středních nebo vysokých škol)?

Šedá je teorie a zelený je strom života. Nelze očekávat, že škola připraví absolventy tak, aby je v praxi nic nepřekvapilo. Na druhé straně by škola měla studenty vybavit nástroji a přístupy k řešení všemožných situací, které jim pomohou se v praxi úspěšně uplatnit.
Historicky se odbornými vyučujícími na lesnických školách stávali vždy lidé, kteří měli za sebou spoustu let praxe v oboru a své nabité zkušenosti následně předávali nové generaci lesníků. Pokud se u takového člověka ještě objevil dar zaujmout své posluchače, jejich přidaná hodnota pro utváření názorů studentů byla ohromná.
V dnešní době se odborní vyučující často rekrutují z řad čerstvých absolventů, nebo jejich praxe v oboru nepřesáhla několik let na jedné pozici. Chápu, že může být obtížné přesvědčit celoživotního praktika, aby se na stará kolena stal vyučujícím, nicméně vzdělávací systém by to jistě obohatilo.
Všem odborným školám i jejich studentům (jak středním, tak vysokým) by prospěla hlubší provázanost s lesnickou praxí.

Obrázek

Ve firmě ALSOL pracujete již několik let a dobře ji znáte. Co si myslíte, že ji vystihuje nejlépe, co definuje, jaká firma skutečně je?

Každá společnost je taková, jací jsou zaměstnanci, kteří ji tvoří. Bez dobrých zaměstnanců se žádná úspěšná společnost neobejde. ALSOL měl od svého vzniku štěstí, že těch zaměstnanců, kterým na firmě záleží a umí pro ni udělat i nemožné, byla podstatná část. Je to jeden z důvodů, proč se na zelené louce v krátkém čase podařil takový úspěšný projekt, kterým ALSOL beze sporu je.
Je úžasné pracovat v kolektivu zaměstnanců, kteří vědí, jak se vypořádat s téměř každou situací, umějí, a hlavně chtějí hledat řešení. U nás to štěstí máme. ALSOL je silná a stabilní firma, stojící na pevných základech a hodnotách.

Jednatelem jste se stal za velmi pohnutých okolností, kdy náhle zesnul Ing. Petr Skočdopole. Jak celou situaci osobně vnímáte? Měl jste čas na rozmyšlenou? A jak jste uvažoval – čeho byste rád dosáhl, v čem cítíte, že byste na kolegu Skočdopole měl navázat, v čem pokračovat…


S Petrem jsem se před jeho příchodem do ALSOLu neznal, ale během jeho působení v naší společnosti jsme si vytvořili blízký vztah. Myslím, že to bylo hlavně sdílením podobných hodnot a názorů. Vážím si schopných a pracovitých lidí s tahem na branku, Petr takovým bezpochyby byl. Považuji za čest, že mohu pokračovat v práci, kterou jsme společně začali.
Ke každému svěřenému úkolu přistupuji vždy tak, abych když se za sebou ohlédnu, měl dobrý pocit z odvedené práce.

Dnes se lesníci potýkají s historicky největší kůrovcovou kalamitou a jejich práci velmi komplikuje mnoho faktorů. Co je z vašeho pohledu z praxe nejdůležitější změnit?

Nejdůležitější změna musí proběhnout v nás samotných, v našem myšlení. Vzhledem k vývoji přírodních podmínek, změně distribuce srážek a dalším, je nutné k pěstování lesa přistupovat více individuálně a méně schematicky. Náplň práce lesníka se od dob hajného Straky z kultovního filmu „Pod jezevčí skálou“ prostě změnila.
Lesník je i nadále autoritou na svěřeném úseku s jasně definovanými kompetencemi a zodpovědností. Jeho náplň práce se dnes ale více prolíná s jinými oblastmi, které vyžadují odborné znalosti a dovednosti. Lesník musí být dobře orientovaný nejen v lesním hospodaření a myslivosti, ale zároveň musí ovládat příslušnou legislativu, rozumět si s moderními technologiemi a v neposlední řadě být dobrým manažerem, který umí výborně jednat s lidmi, dobře komunikovat s širokou veřejností a řešit krizové situace.

Jaké nejbližší výzvy Vás a kolegy z ALSOL v práci čekají? Jaká je aktuální situace na majetku a filozofie a strategie, kterou se při hospodaření na něm ubíráte?

V letošním roce celkově vytěžíme cca 700 tis. m3 dříví a zalesníme 6,5 mil. ks sazenic. Počasí nám všem za poslední rok dalo ohromnou příležitost kůrovce zastavit, nicméně se rozmnožil do takového množství, že celkově těžba i v letošním roce přesáhne etát více než dvojnásobně. Výrazný propad v těžbách očekáváme v příštím roce.
Největší výzvou, která nás čeká v blízké budoucnosti, bude postupný návrat k normálnímu lesnickému hospodaření. Kalamita vyžaduje od všech zaměstnanců vysoké pracovní nasazení a sebezapření, aby bylo možné ji zvládnout. K řešení každé situace je proto nutné zaujmout často hodně schematický přístup. Problémy se řeší spíš operativně.
S ustupující kalamitou bude potřeba se vrátit k práci s lesnickým detailem, což klade na pracovníky také nemalé nároky. Návrat k normálnímu hospodaření, kdy se výše těžeb pohybuje okolo etátu, vyznačují se všechny výchovné zásahy, pracuje se s přirozenou obnovou, vyžaduje jiný přístup. Plánování je spíše strategické a vyžaduje od zaměstnanců hlubší využití odborných znalostí a zkušeností. Každému vyhovuje něco jiného a bude nutné se s tím vyrovnat.
Naším základním úkolem je řádná správa svěřeného majetku, jeho rozvoj tak, aby dlouhodobě poskytoval, pokud možno, vyrovnaný přínos vlastníkovi – Arcibiskupství olomouckému, k financování jeho hlavní činnosti.

Pila Vápenná – velký úspěch a velký projekt v covidové době. Jak se po několika měsících provozu pile daří a s jakým stavem byste byl spokojen na konci tohoto roku?

Pila Vápenná je bezpochyby ambiciózní projekt, který se povedl. Každému takovému provozu ale vdechnou život až jeho zaměstnanci, kteří svým přístupem k práci ovlivní skutečný výsledek. Máme štěstí, že jsme vsadili na ty správné. Pila je sice stále ve zkušebním provozu, ale již dnes víme, že vytyčeného cíle, tj. celkového pořezu 60 tis. m3 dříví při dvousměnném provozu v běžném roce, bez problémů dosáhneme. Původním impulsem k vybudování pily bylo, mimo jiné, dát námi vyráběnému dříví nějakou přidanou hodnotu. Budu tedy spokojen, pokud se nám to bude i do budoucna dařit.

Mrzí Vás přístup veřejnosti, která si málokdy uvědomuje, že každý les někomu patří nebo dokonce hledí na práci lesníků skrz prsty a velmi naslouchá často silnému hlasu ekologických organizací?

Lesníci dlouho spoléhali na to, že široká veřejnost přece ví, co jí naše práce přináší a jakou máme pro společnost přidanou hodnotu. Bohužel, zvýšenou společenskou poptávku po přírodě blízkých přístupech, rétoriku o obnovitelných zdrojích a trvale udržitelném hospodaření nám sebraly různé neziskové organizace a spolky, jež většinou spojuje pouze slovo „EKO“. Tyto organizace často sami pro přírodu jako takovou nic nedělají, nemají žádné povinnosti ani odpovědnost za výsledek. Jejich často jediným tématem je především vymezování se proti hospodářské činnosti.
Je jen na nás, abychom postupně všechny svou soustavnou a usilovnou prací přesvědčili, že naše práce je nepostradatelná.
Racionální lesnické hospodaření je nejlepší služba pro přírodu, krajinu i veřejnost. Hospodářské lesy mají často větší podíl mimoprodukčních funkcí než lesy v nějakém režimu ochrany. Pozitivní externality, které řádně obhospodařovaný les společnosti i krajině přináší, jsou nedocenitelné a nedoceňované. Vlastníci lesů mají tedy nezpochybnitelný nárok, aby za mimoprodukční funkce lesů a stávající omezování vlastnického práva z titulu obecného užívání lesa dostali finanční náhradu.  Měli bychom být ale obezřetní, abychom jednoho dne nevyměnili celou naši hospodářskou činnost za bezzásahovost vykoupenou 100% dotacemi. Přišli bychom o část naší svobody, kterou je snadné ztratit, ale obtížné získat zpět.

Jak se jako zapálený myslivec díváte na dění kolem mysliveckého zákona?

Dění kolem novely zákona o myslivosti vnímám především jako promarněnou příležitost. Novela zákona o myslivosti z pera Ministerstva zemědělství reflektovala na vývoj v oblasti techniky i přístupu k hospodaření se zvěří v poslední době. Ať už co se týče širších možností lovu zvěře nebo částečné digitalizace komunikace s orgány státní správy myslivosti. Troufnu si říct, že připravená novela v mnoha ohledech napravovala nedokonalosti stávající právní úpravy a měla potenciál situaci skutečně zlepšit.
Zájmem SVOLu bylo také snížení výměry alespoň u vlastních honiteb z 500 na 250 ha. Posílila by se tím práva vlastníků honebních pozemků, hospodářů v krajině, kteří by tak získali větší možnost ovlivnit stavy zvěře na území, o které se starají a za které nesou odpovědnost. Obavy některých, že by vzniklo neúměrné množství malých honiteb, jsou liché.
Bohužel, byl tento návrh zákona doslova kamenován množstvím různých pozměňovacích návrhů a přílepků, kvůli kterým se novela vrátila do druhého čtení. Je tedy pravděpodobné, že k dlouho očekávané novelizaci zákona o myslivosti ani nedojde.
Myslivost je nedílnou součástí hospodaření v kulturní krajině a zaslouženě patří do seznamu nehmotného kulturního dědictví ČR.  Zvěř je nepochybně součástí této krajiny – tedy i lesů, ale nelze ji chovat na jejich úkor.

ALSOL je významným členem Komory církevních lesů SVOL. V čem spatřujete největší přínosy členství ve SVOL?

Je zásadní, abychom jako lesníci měli silnou a jednotnou organizaci, která bude aktivně a úspěšně hájit i prosazovat zájmy vlastníků lesů. Bude nám pomáhat formulovat naše názory a postoje vůči široké veřejnosti i orgánům státní správy. Byl to jeden z hlavních důvodů založení Komory církevních lesů a jejího vstupu do SVOL. Úspěch naší organizace závisí na nás všech. Je důležité nebýt lhostejný a přiložit ruku k dílu, protože úspěch, ten se musí odpracovat.

ČÍST DÁLE:

Odborná exkurze u spřátelených organizací

Turistické značení v Hostýnských vrších